Afrika, Keňa
Keňa – Mombasa

Keňa – Mombasa

Po opuštění letiště v Mombase vidím svůj první baobab a pak následuje cesta tak otřesnou špínou, že jsem na minutu zpět v Indii na okraji Dillí. Špína, bordel, děs a hrůza. Tak to pěkně začalo. První čtvrť hned u letiště je samý slum, dřevěný stánky prodávající šílený binec, od zeleniny přes propíchané pneumatiky, díly na auta, odrbané hadry, typické gumové sandály z pneumatik, mají záruku 200let. Na ulici totální chaos. Ale když říkám totální, tak myslím úplný. Jezdí se zde vlevo, ale někdy i vpravo, jak silnice a díry dovolí. Takže se kličkuje všemi směry, aby se člověk dostal tam, kam potřebuje. Mombasa je něco jako africké Benátky, je na vodě, okolo jsou různé zátoky a podle přílivu se zvedá a klesá voda. Město je vlastně ostrov. Na něj vede most ze severu a z jihu je město spojené s pevninou přívozem.

Motáme se na ulici, přejíždíme jakési trhy, tady se člověk nemůže vyznat. Jak tady budu řídit?? Už tady oproti Indii chybí jen krávy, ale jak později zjistím, nechybí. Jen jsou mimo úplné centrum. Lidé se motají pod kola, cyklisti, chlapi táhnou vozíky naložené až do nebe nějakým dřevem, ženský mají na hlavách barely s nákupem z trhu. V prachu sedí chlap a maluje reklamu na zeď, druhý na tu samou zeď lepí střepy, asi proti opicím, nebo proti lidem. Mezitím vším se motá asi milion dodávek matatu, což je místní hromadná doprava. A ti jsou asi nejnebezpečnější. Vjíždí do silnice bez blinkru, jsou obouchaní od neustálých karambolů, ale co hůř – řidiči jsou pod neustálým vlivem nějakých místních povzbuzovačů, lístků miraa.

Matatu řidiči jsou tady endemický živočišný druh, takže je potřeba je zmínit. Obří část populace jsou řidiči. Každý den ráno před pátou si pronajímají od majitele dodávku za cca 4000KES (asi 900Kč) na osm hodin, déle nemůžou, protože je za nimi jiný, který to má pronajaté na dalších osm hodin. Majiteli musí po osmi hodinách dát 4000KES+plnou nádrž benzínu, což je dalších 4000KES.  Jedna jízda stojí od 20-50KES. (Před dvaceti lety prý stála 3 keňské šilinky a odtud mají své jméno – ma tatu – znamená ¨tři¨).
Takže si umíte představit kolik lidí musí přepravit, než dostane 8000KSH. A pak teprve začne vydělávat. A to není v autě sám, ještě musí uživit naháněče/výběrčího peněz.

A to má skoro dvakrát větší plat než je minimální mzda za den – 5 USD. To koukáte, co? Proto valí jak fretky, nedodržují žádné předpisy, protože musí převést co nejvíce lidí. Každý den je jich samozřejmě spousta převržených, není to moc bezpečný dopravní prostředek.

V Africe neexistuje pouliční osvětlení, to je vymoženost, která se objevuje jen na pár místech. Mombasa je staré město, ale vše je tak příšerně zchátralé a okopané, že to ani moc hezké není. Je tady pevnost po Portugalcích a starý přístav, ze kterého pašovali Arabové otroky. Mombasa je velice důležité město na přepravu různorodého nákladu, je to přístavní brána do východní Afriky, je tu největší přístav, Port Reitz.

V okolí je spousta vesnic s typickými domky z hlíny. Lidé tady žijí v úplné bídě, na některých místech je 95% nezaměstnanost. Živí se například vyráběním dřevěného uhlí. Prodávají ho pak kolem cesty. Kolem cest jsou sisalové plantáže (možná znáte pod názvem agáve – takový špičatý „kaktus“, ze kterého se vyrábí lana a vyplétá se tím i nábytek.

Místní obyvatelé jsou svahilci, je to mix původních kmenových obyvatel a Arabů, kteří v 9.století začali obchodovat s kořením, zlatem a slonovinou. Místní obyvatelstvo je zajímavé a různorodé. V prvé řadě je na nich vidět, že jedí běžně maso. Mají jinou tělesnou konstrukci než vegetariánští Indové nebo malí pojídači masa jako Asiati. Není tady nikdo tlustý, ale jsou tak akorát zdravě rostlí.

Černošky jsou moc hezké, mají zvláštní stavbu těla. Mají záda prohnutá jak luk, zakončený pořádným zadkem, vypadá to, že jsou nějak prohnuté dopředu, ale stojí rovně.

Ženy mají úžasné účesy. Vlasy zapletené na milion způsobů, různé příčesky a paruky, na každém rohu je kadeřnický salon. A to oblečení, co tady nosí. Chlapi samozřejmě tesilky a košile, ale ženy mají pestrobarevné všechno. Připomínají mi nějaké kreolky, všechno má volány a kudrlinky a závoje apod. a všechno je barevné a ještě svítivě barevné, takže k té černé pleti to vypadá krásně. A i chudé jsou barevné, mají často šátky uvázané kolem čela ve stejné barvě nebo vzoru jako celé šaty. Nosí kanga, což jsou dva pruhy látky sloužící jako sukně i jako blůza. Nedá se to nikam zařadit, je to africká móda. A pak ta různorodost obyvatel, Mombasa je malý Babylon. Vidívám po cestě i různé kmeny, tak samozřejmě Masaje v červených rouškách, Sambury s korálkovými náhrdelníky kolem krku, kmen El-Molo, ze kterého pochází supermodelka Waris Dirie, ta co šíří po Evropě osvětu o ženské obřízce, Kikujové – nejpočetnější keňský kmen, pak přistěhovalci z Indie, Arabové z Ománu a spousta jiných, mezi tím vším i stále přítomní Angličané se svým čajem s mlíkem. Pak je tu samozřejmě muslimská část populace, jejichž ženský nosí purdah a nikáb, zahalené od hlavy až k patě se škvírkou na oči.

Jídlo je samozřejmě ovlivněné různými vlivy, kuchyně je směsí indických a afrických jídel. Místní typická jídla nejsou nic moc. Hlavní je kaše ugali, což je polenta nebo krupice smíchaná s vodou, uvařená v kostku a pak nakrájená na kusy, které chutnají po polystyrenu. Nakrájená vypadá zdálky jako náš knedlík. Jí se s různými omáčkami jako příloha. Githeri, to je směs tvrdé zeleniny – kukuřice, fazole, mrkev a někdy brambor, ale vše je nějaké nedovařené. Pak maso – njama čoma, to je grilované maso, většinou kůzle, nebo ovce. Nedá se moc žvýkat, zůstává v zubech a je tvrdé, polyká se víceméně bez kousání. Matoke – to je škrobovitý banán určený k vaření – je z toho udělaná jakási kaše s rajčaty. Vajíčka mají úžasný název – jalijočemšwa. Zajímavá je taky zelenina, zatím se mi podařilo ochutnat tzv. sukuma wiki – špenát. Název se dá přeložit jako „natáhnout týden“ z čehož je jasné, že jde o levné jídlo, které má pomoci přečkat k další výplatě. Takto mě poučil jeden náš řidič :)

Z nápojů jsou k dispozici samozřejmě pivo zn. Tusker. Vína jsou dost drahá a většinou z jiných částí Afriky. Taky se tady pije koktejl zvaný Dawa, to je mix z vodky, limetky, ledu a medu, smíchané je opravdu dobré. Masajové pijí krev dobytka z krční žíly tak, aby ho trvale nezranili, anebo nápoj „mursik“ ze zkvašeného mléka a zuhelnatělé trávy – zatím nevyzkoušeno :)

Poživatelná je pak indická kuchyně, Indů zde žije od časů britské kolonie opravdu hodně.

Nakupovat se tu dá v supermarketu Nakkumatt, což je místní obměna Tesca, obchod západním zbožím. Mají tam prima ceny, třeba 10dkg eidamu za 80Kč, nebo jogurt za 40kč apod. Mléčné výrobky jsou v Africe předražené. A mají tu zajímavé názvy obchodů. Třeba v obchodě s názvem MAZIWA se prodává mléko, vedle je pak COFFIN CENTRE (centrum rakví) nebo SILENT BUTCHERY (Tiché řeznictví).

 

 

Share this Story

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Poslední příspěvky

Severovýchodní šamanská Indie – 7 sester

Severovýchodní šamanská Indie – 7 sester

Kuba

Kuba

Etiopie – země kontrastů

Etiopie – země kontrastů

Ranní Mombasa

Ranní Mombasa

Zanzibar

Zanzibar