Ze severu se do města přijíždí po mostu Nyali, který byl dokončen v roce 1980 z finanční podpory japonské vlády. Po tomto mostě do města denně přijde desetitisíce lidí, kteří jsou zaměstnáni hlavně v přístavních docích. Přístav v Mombase se považuje za největší ve východní Africe. Cestou k Nyali míjím čtvrť Kongowea, zde existuje obří trh, kde se dá sehnat naprosto vše, někdy i kradené zboží, například utržená boční zrcátka z luxusnějších aut. Na Kongowea market se vyplatí zajít za nákupem zeleniny a ovoce. Místní obchodníci tady od brzkého rána smlouvají o ceny banánů a manioků, které pak rozváží do menších obchodů ve městě a širokém okolí. Doslova to zde bzučí hlasy lidí a pro řidiče je tento úsek cesty náročný, neboť se musí vyhýbat velkému množství lidí, cyklistů, ale také dvoukolákům naložených do výšky, že za nimi ani není vidět ten, kdo je tlačí. Muži, kteří jsou zaměstnáni jako živá tažná síla, jsou povětšinou z nejchudších vrstev obyvatelstva, pracují bosí a denně převezou sem a tam neuvěřitelné množství zboží.

Za mostem Nyali se proplétám centrem města. Už před sedmou hodinou ráno jsou zde neuvěřitelné zácpy. Nefungují semafory a tak každý jede tak, jak potřebuje, silnější a větší vůz má přednost. Potřebuji se dostat přes celé město na jižní pobřeží, kde mám v plánu nalodit se na trajekt. Trajekt spojuje město s jižním pobřežím přes zátoku Kilindini, kterou využívají nákladní lodě z celého světa. Městskou část Likoni, v okolí trasy trajektu, tvoří převážně slumy, kde lidé nemají přístup ani k pitné vodě, domácnosti jsou závislé na studnách, které jsou roztroušené v okolí.

Zátoku Kilindini, která je široká asi půl kilometru, obsluhuje několik převozních lodí. Loď převáží pěší cestující, ale i autobusy, motorky a auta. Pěší mají převoz zdarma, za vozy se platí. Směs cestujících je zajímavá. Zahalené černošky vyznávající islám, další oblečené v kanga, což jsou dva pruhy látky, které místní ženy používají jako oděv nejčastěji. Většinou si z jednoho kusu vytvoří sukni a druhý uvážou na hlavě, aby se chránily před sluncem. Ebenová barva jejich pleti v kombinaci s barevnými kanga vytváří fotogenické kontrasty.

Plošina trajektu spadne s řinčením na zem a v té chvíli se směrem k trajektu rozběhnou desítky lidí, uniformovaní hlídači nemají šanci nikoho zastavit. Taktéž netrpěliví řidiči začnou najíždět na trajekt a tak mi nezbývá nic jiného, než se zapojit do masy. Trajekt se celou dobu pomalu pohybuje, takže nalodění je vcelku náročný manévr, také se musím neustále někomu vyhýbat, aby neskončil pod koly automobilu. Před pár dny tu došlo k tragédii, čekajícímu kamionu selhaly brzdy a najel do nastupujících lidí. Kamion během pár hodin sjel do moře, kde spadl až na dno zátoky Kilindini, která má skoro 200metrů hloubku. Trajekt čeká, než zátokou projede čínská nákladní loď a poté se vydává na deset minut dlouhou plavbu na druhý břeh. Manévr vylodění je o něco rychlejší a loď opět nabírá nové pasažéry. Lodě bývají přetížené, kapacitu mají uvedenou pro 300osob, nicméně jsou i případy, kdy je na přívozu naráz i tisíc lidí. Každodenní cesta do práce je tím pádem poměrně nebezpečná, někdy mi cesta za prací trvá skoro tři hodiny. V Africe se ale nikam nespěchá, čas zde plyne prostě jinak.

Večer se ubytuji v lodgi, která vypadá jak houby na chůdách, domky jsou postavené na vysokých pětimetrových sloupech a přímo pod nimi je napajedlo, takže zvěř pozoruji i při večeři. Ráno jsem koukala na osamělého slona jak se plouží krajinou a snídala jsem mezi paviány.

Keňa je velmi různorodá země, národní parky jsou překrásné, a hlavně, každý je jiný. Národní park Tsavo je známý pro svoji červenou hlínu a do ní obalená zvířata. V parku Amboseli můžete pozorovat sloní stáda na pozadí hory Kilimanjaro, v parku Masai Mara objevíte množství zvířat na relativně malém prostoru, pozorování migrace pakoňů a zeber do tanzanského parku Serengeti patří k životním zážitkům. Do Afriky se člověk jednoduše zamiluje.

Motáme se na ulici, přejíždíme jakési trhy, tady se člověk nemůže vyznat. Jak tady budu řídit?? Už tady oproti Indii chybí jen krávy, ale jak později zjistím, nechybí. Jen jsou mimo úplné centrum. Lidé se motají pod kola, cyklisti, chlapi táhnou vozíky naložené až do nebe nějakým dřevem, ženský mají na hlavách barely s nákupem z trhu. V prachu sedí chlap a maluje reklamu na zeď, druhý na tu samou zeď lepí střepy, asi proti opicím, nebo proti lidem. Mezitím vším se motá asi milion dodávek matatu, což je místní hromadná doprava. A ti jsou asi nejnebezpečnější. Vjíždí do silnice bez blinkru, jsou obouchaní od neustálých karambolů, ale co hůř – řidiči jsou pod neustálým vlivem nějakých místních povzbuzovačů, lístků miraa.

Matatu řidiči jsou tady endemický živočišný druh, takže je potřeba je zmínit. Obří část populace jsou řidiči. Každý den ráno před pátou si pronajímají od majitele dodávku za cca 4000KES (asi 900Kč) na osm hodin, déle nemůžou, protože je za nimi jiný, který to má pronajaté na dalších osm hodin. Majiteli musí po osmi hodinách dát 4000KES+plnou nádrž benzínu, což je dalších 4000KES.  Jedna jízda stojí od 20-50KES. (Před dvaceti lety prý stála 3 keňské šilinky a odtud mají své jméno – ma tatu – znamená ¨tři¨).
Takže si umíte představit kolik lidí musí přepravit, než dostane 8000KSH. A pak teprve začne vydělávat. A to není v autě sám, ještě musí uživit naháněče/výběrčího peněz.

A to má skoro dvakrát větší plat než je minimální mzda za den – 5 USD. To koukáte, co? Proto valí jak fretky, nedodržují žádné předpisy, protože musí převést co nejvíce lidí. Každý den je jich samozřejmě spousta převržených, není to moc bezpečný dopravní prostředek.

V Africe neexistuje pouliční osvětlení, to je vymoženost, která se objevuje jen na pár místech. Mombasa je staré město, ale vše je tak příšerně zchátralé a okopané, že to ani moc hezké není. Je tady pevnost po Portugalcích a starý přístav, ze kterého pašovali Arabové otroky. Mombasa je velice důležité město na přepravu různorodého nákladu, je to přístavní brána do východní Afriky, je tu největší přístav, Port Reitz.

V okolí je spousta vesnic s typickými domky z hlíny. Lidé tady žijí v úplné bídě, na některých místech je 95% nezaměstnanost. Živí se například vyráběním dřevěného uhlí. Prodávají ho pak kolem cesty. Kolem cest jsou sisalové plantáže (možná znáte pod názvem agáve – takový špičatý „kaktus“, ze kterého se vyrábí lana a vyplétá se tím i nábytek.

Místní obyvatelé jsou svahilci, je to mix původních kmenových obyvatel a Arabů, kteří v 9.století začali obchodovat s kořením, zlatem a slonovinou. Místní obyvatelstvo je zajímavé a různorodé. V prvé řadě je na nich vidět, že jedí běžně maso. Mají jinou tělesnou konstrukci než vegetariánští Indové nebo malí pojídači masa jako Asiati. Není tady nikdo tlustý, ale jsou tak akorát zdravě rostlí.

Černošky jsou moc hezké, mají zvláštní stavbu těla. Mají záda prohnutá jak luk, zakončený pořádným zadkem, vypadá to, že jsou nějak prohnuté dopředu, ale stojí rovně.

Ženy mají úžasné účesy. Vlasy zapletené na milion způsobů, různé příčesky a paruky, na každém rohu je kadeřnický salon. A to oblečení, co tady nosí. Chlapi samozřejmě tesilky a košile, ale ženy mají pestrobarevné všechno. Připomínají mi nějaké kreolky, všechno má volány a kudrlinky a závoje apod. a všechno je barevné a ještě svítivě barevné, takže k té černé pleti to vypadá krásně. A i chudé jsou barevné, mají často šátky uvázané kolem čela ve stejné barvě nebo vzoru jako celé šaty. Nosí kanga, což jsou dva pruhy látky sloužící jako sukně i jako blůza. Nedá se to nikam zařadit, je to africká móda. A pak ta různorodost obyvatel, Mombasa je malý Babylon. Vidívám po cestě i různé kmeny, tak samozřejmě Masaje v červených rouškách, Sambury s korálkovými náhrdelníky kolem krku, kmen El-Molo, ze kterého pochází supermodelka Waris Dirie, ta co šíří po Evropě osvětu o ženské obřízce, Kikujové – nejpočetnější keňský kmen, pak přistěhovalci z Indie, Arabové z Ománu a spousta jiných, mezi tím vším i stále přítomní Angličané se svým čajem s mlíkem. Pak je tu samozřejmě muslimská část populace, jejichž ženský nosí purdah a nikáb, zahalené od hlavy až k patě se škvírkou na oči.

Jídlo je samozřejmě ovlivněné různými vlivy, kuchyně je směsí indických a afrických jídel. Místní typická jídla nejsou nic moc. Hlavní je kaše ugali, což je polenta nebo krupice smíchaná s vodou, uvařená v kostku a pak nakrájená na kusy, které chutnají po polystyrenu. Nakrájená vypadá zdálky jako náš knedlík. Jí se s různými omáčkami jako příloha. Githeri, to je směs tvrdé zeleniny – kukuřice, fazole, mrkev a někdy brambor, ale vše je nějaké nedovařené. Pak maso – njama čoma, to je grilované maso, většinou kůzle, nebo ovce. Nedá se moc žvýkat, zůstává v zubech a je tvrdé, polyká se víceméně bez kousání. Matoke – to je škrobovitý banán určený k vaření – je z toho udělaná jakási kaše s rajčaty. Vajíčka mají úžasný název – jalijočemšwa. Zajímavá je taky zelenina, zatím se mi podařilo ochutnat tzv. sukuma wiki – špenát. Název se dá přeložit jako „natáhnout týden“ z čehož je jasné, že jde o levné jídlo, které má pomoci přečkat k další výplatě. Takto mě poučil jeden náš řidič

Z nápojů jsou k dispozici samozřejmě pivo zn. Tusker. Vína jsou dost drahá a většinou z jiných částí Afriky. Taky se tady pije koktejl zvaný Dawa, to je mix z vodky, limetky, ledu a medu, smíchané je opravdu dobré. Masajové pijí krev dobytka z krční žíly tak, aby ho trvale nezranili, anebo nápoj „mursik“ ze zkvašeného mléka a zuhelnatělé trávy – zatím nevyzkoušeno

Poživatelná je pak indická kuchyně, Indů zde žije od časů britské kolonie opravdu hodně.

Nakupovat se tu dá v supermarketu Nakkumatt, což je místní obměna Tesca, obchod západním zbožím. Mají tam prima ceny, třeba 10dkg eidamu za 80Kč, nebo jogurt za 40kč apod. Mléčné výrobky jsou v Africe předražené. A mají tu zajímavé názvy obchodů. Třeba v obchodě s názvem MAZIWA se prodává mléko, vedle je pak COFFIN CENTRE (centrum rakví) nebo SILENT BUTCHERY (Tiché řeznictví).

Jambo!!

To je keňský pozdrav, vyslovuje se džambóóóó a všichni se u toho vždycky mile usmívají, nebo černošské obyvatelstvo se spíš doširoka řehtá s pusou plnou bílých zubů. Ten pohled mě skoro vždycky taky rozesměje. Karibu Kenya!! Slyším dál, to znamená, Vítej v Keni!!